na malé fotky klikněte - zvětší se

PÁTEK - 7. den

Protože jsme se předposlední den chtěli kouknout ještě na Kornati, opět jsme si přivstali ( sumýši se zřejmě v noci chovali slušně, posádka se po ránu zdála být celkem odpočatá ;-) . V šest hodin jsme nastartovali motor a zatímco jsme vyjížděli z maríny, Franta u kapitánského stolku určil přesný kurs na jižní výběžek Kornat. Bylo opět nádherné, slunečné ráno a motor nás bezvětřím poháněl po klidné, azurové hladině. Libor u kormidla dbal na dodržení stanoveného kurzu . Hana v podpalubí zahájila úklid a hýřila dobrou náladou. Franta mohl být na svoji navigaci patřičně hrdý, před osmou hodinou se před naší přídí objevily malé ostrůvky, patřící ke Kornati . V 8:15 jsme zakotvili v zátoce ostrova Kameni Žakan. Po koupeli a výtečné ranní kávě jsme se vydali zdolávat velmi nepřístupný, kamenitý břeh ostrova. Radek, který všude hledá různé pamětihodnosti ( včetně hřbitovů ) se vydal za horizont a když se vrátil, tak oznámil, že našel živé, opuštěné kůzlátko, zřejmě staré jen pár dnů. Markétka hned zorganizovala záchranou výpravu. S Radkem a Tomem kůzle našli. Podle Markétčiných slov to bylo rozkošné stvoření, musela ho hned pochovat v náručí a uklidňovat, až se kůzlátko blahem počuralo. Markétka se nad tvorečkem tak rozplývala, že Tomovi bylo jasné, že pokud se kůzle nepodaří vrátit stádu, bude mít při zpáteční cestě v autě dalšího pasažéra a přes troje hranice bude muset pašovat divoké kůzle uloupené v národním parku Kornati :-) Naštěstí to dopadlo dobře a kůzle na ostrově zůstalo. 
V 11 hodin jsme opět vypluli a podél jižního břehu pomalu míjeli Kornati. To už jsme kompas u kormidla mohli nechat přikrytý, k navigaci mezi ostrůvky stačila mapa a oči . Vítr stále nefoukal, tak jsme se v poledním žáru rozložili na palubě a nechali pracovat motor . Krásný vzhled byl na ten boží svět ;-) U kormidla jsme se střídali a dokonce i Radek svolil, že si to vyzkouší . Čtyřicet minut po poledni jsme spustili kotvu v zátoce V.Lojena na Levrnaku. Posádka se opět rozdělila na ty, kterým ke spokojenosti stačila koupel a průzkum dna u pobřeží se šnorchlem, a na výsadek , který se jal šplhati vyprahlou, kamenitou pustinou na nejvyšší kopec v okolí. Na jeho vrcholku přidali svůj kámen na mohylu a nutno uznat, že udělali pár velice působivých fotek zdejší krajiny . V 15:30 jsme zátoku opustili - právě když se její ústí pokoušeli zatarasit nějací Němci s velkým katamaránem. Vítr se už konečně zvedl a tak jsme pod plachtami křižovali k průplavu mezi Kornati a Dugim Otokem . Po jeho průjezdu jsme zjistili, že nás pronásleduje loď s českou posádkou. Chvíli jsme s nimi závodili, ale na Krešimíra neměli:-) Foukal ideální vítr , křižovali jsme napřed k Pašmanu a pak mezi Ižem a Dugim Otokem k jeho severní části, do vesničky Brbinj, kam jsme dorazili až před osmou hodinou. U městského mola jsme se opět kvůli hloubce nechytali, takže jsme se vrátili zpět k ústí zátoky a zakotvili na bójce.
 Na břeh nás dopravil člun a cestu do vesnice jsme absolvovali pěšky - asi 2 km po úzké pěšině lesem. Našli jsme jedinou restauraci, jejíž terasa byla plná večeřících jachtařů ze všech končin Evropy. Napřed jsme si objednali jen pití, ale nakonec došlo i na večeři. Rozhodně jsme neprohloupili - jídlo bylo výtečné. Ještě víc jsme chválili číšníka, který byl samý úsměv, na každou naši objednávku odvětil "hvala" - (děkuji) a když jsem se zvedl od stolu, abych udělal fotku dalšího úspěšného večera, tak hned přiběhl, vzal mi foťák a řekl abych si šel sednout, že nás vyfotí on, abychom byli komplet . Holt, kdo umí, ten umí, jeho podnik určitě rádi zase navštívíme. 
Ještě nás čekala dost dobrodružná cesta teď už zcela temným lesem. Ještě dobře, že Tom vzal silnou baterku, jinak bychom se v té tmě asi pozabíjeli o kořeny, zídky a jiné překážky. Na lodi jsme se už chystali ke spánku, jen Ivoš naznal, že by si ještě mohl jít zaplavat. Byla černo černá noc, nad hladinou zátoky se válel jemný mlžný opar. Ivoš se už chystal skočit do vody, když jsme uslyšeli zajímavé zvuky - vypadalo to, jako kdyby v zátoce plaval nějaký plavec, který si po pár tempech silně odfrkne. Jenže zvuky se ozývali současně z několika míst a nebylo slyšet nic jiného, žádné šplouchání, které by člověk při plavání musel také nutně vydávat. Pokoušeli jsme se mlžný opar prosvítit Tomovou baterkou, ale marně. V jinak téměř dokonalém tichu se tajůplné zvuky přibližovaly a působily dost hrozivě. Marně jsme si lámali hlavu, co to může způsobovat. Ivoš už začal váhat se svým skokem do vody a Tomova poznámka že "vesmír je daleko víc probádanější, než hlubiny oceánů..." ho dorazila a místo do vody skočil do svého pelíšku pod deku.

Dobrou noc.

Čtvrtek   Pátek  Sobota

ZPĚT na úvodní stranu