na malé fotky klikněte - zvětší se

SOBOTA - 8. den

V sobotu ráno jsme se probudili s nepotěšujícím vědomím, že dnes už končíme. Loď jsme měli v Sukošanu předávat až ve 14 hodin, takže dopoledne bohatě stačilo na zvládnutí těch zhruba 20 mil, které nás od naší maríny dělily, času jsme měli dost. Přesto jsme už o půl sedmé zvedli kotvu a zamířili k průplavu mezi Sestrunjí a Ugljanem. Pod ostrovem Sestrunj je malý ostrůvek Paranak. V úžině mezi nimi jsme asi po hodině plavby zakotvili, abychom mohli v klidu posnídat. Spustili jsme kotvu proti slabému větru, který foukal, ale po chvíli se Krešimír stočil, takže vítr a vlny nám přicházely směrem od zádě! Pochopili jsme, že v úžině proudí voda a to přesně opačným směrem, než šly vlny. Proud byl natolik silný, že když jsme ze zádi skočili do moře a plavali proti proudu, směrem k lodi, tak při slabším výkonu jsme se od Krešimíra dokonce vzdalovali. 
Tyto experimenty vůbec nezajímaly naše dámy, které v podpalubí chystaly nejpozoruhodnější snídani celé plavby. Podávaly se NUDLE s MÁKEM! Uff! Musím uznat, že byly výtečné. (Taky jsem ochutnal :-) Po snídani jsme se přemístili jen o kousek dál - k ostrůvku Rivanj, kde jsme si naposledy pořádně zaplavali, Tom navlékl potápěčskou výzbroj a na rozloučenou nás zaopatřil mořskými dary . Čas neúprosně letěl a tak nezbylo, než se vydat na poslední úsek - obepluli jsme severní výběžek Ugljanu a Zadarským kanálem zamířili k Sukošanu - našemu cíli. Ještě jsme se stihli vystřídat u kormidla a ještě jsme stíhali likvidovat poslední zásoby , ještě se s námi rozloučili i kamarádi delfíni , ale jak ubývalo posledních mil, naše rozzářené tváře získávali opět vážný, suchozemský výraz . V maríně jsme dobrali naftu, vyvázali Krešimíra u jeho mola, vynosili zavazadla a protáhli svoje těla po týdenní, hodně příjemné námaze na "velké vodě" .

Ahoj Krešimíre, za rok zase!

Pátek   Sobota 

ZPĚT na úvodní stranu