na malé fotky klikněte - zvětší se

STŘEDA - 5. den

To, že zátoka, ve které jsme na Marinkovaci kotvili, není moc chráněná, jsme zjistili brzy ráno. Vítr se v noci otočil a zesílil, takže hrozilo, že kotva nás neudrží a Krešimír se bude snažit vyšplhat na břeh ostrova. Takže už ve 3:40 jsme museli nastartovat motor a přemístit se do více chráněného přístavu na Hvaru. U městského mola bylo dost plno, museli jsme zakotvit o kus dál. Naše průzkumná jednotka v čele s Hanou vyrazila hned ( v ještě nekřesťanskou hodinu ) okouknout Hvar a dokonce se opět vyšplhali na kopec nad městem, odkud pořídili velmi hezké fotky . Zbytek posádky dospával a teprve po návratu průzkumníků jsme s lodí přeparkovali k městskému molu, kde Tomáš našel místo v celní zóně. S celníky to ukecal, že můžeme chvíli zůstat, jen si ve městě nakoupíme a hned vypadneme. Ustrojili jsme se do gala a vyrazili do civilizace . Prošli jme pár obchůdků, (nejenom) Libor si dal zmrzlinu a už jsme metli zpět na loď , abychom dodrželi slib celníkům, že se dlouho nezdržíme. Z přístavu jsme v 10 hodin vyjeli na motor , ale v Paklenském kanále to už svižně pofukovalo, takže jsme s radostí vytáhli plachty a jali se křižovat na sever směrem k Šoltě.  Asi v jednu po poledni jsme našli vhodnou zátoku na jižním břehu Šolty - V. Jorja. Pojedli jsme a důkladně prozkoumali břehy malé, skoro by se chtělo říct útulné zátoky. Nad námi se tyčily vysoké skály, které skýtaly dokonalou ochranu před větrem. Hladina byla tudíž naprosto klidná, voda křišťálově čistá. Se šnorchlem a brýlemi bylo dno ( i když v hloubce přes 10 metrů ) jako na dlani. Dlouho jsme se kochali pozorováním života pod hladinou. Jen těch ježků kdyby bylo trošku méně, vylézt na balvany, které tvořily břeh byl problém, nohy jen těžko našly místečko mezi černými ostnatci, kteří se čítali jistě na tisíce. 
Pohodu překrásného odpoledne završila siesta s longdrinkem . V 15 hodin Krešimír se spokojenou posádkou opět vyrazil do vln. Napřed jsme na motor jeli kousek podél břehů Šolty, pak jsme oblékli plachty a křižovali v ideálním větru k Velkému Drveniku. Z parádního jachtingu měla radost nejen posádka , ale i kapitán . Mezi pátou a šestou jsme strávili hodinku v závětří V. Drvenika , kde nedaleko nás zakotvila další loď s českou posádkou. Opět koupel a pokračujeme dál směr pevnina - namířeno máme do hluboké zátoky s malebným městečkem - V. Biskupija.
 K městskému přístavišti na konci zátoky jsme dorazili až kolem osmé večer. Když jsme na minimální otáčky motoru kroužili mělkým přístavním bazénem, všimli jsme si, že k nám míří pramice s postarším veslařem medvědovitého vzrůstu i vzhledu. Ukázalo se, že je to majitel jedné z místních restaurací, který nás osobně hodlal pozvat do svého podniku na večeři. Tomáš si nechal vysvětlit, kde restaurant najdeme a věnoval mu plechovku Plzně.
 Na kotvě se nám zůstávat moc nechtělo, protože by transport všech členů posádky na břeh v jediném, ne moc velkém nafukovacím člunu byl dost zdlouhavý. Jenže tam, kde u mola zůstalo volné místo, bylo na naši loď příliš mělko. Tomáš to vyřešil tak, že se domluvil (téměř jako rodilý Chorvat) s posádkou rybářské lodě a vyvázali jsme se po jejím boku ( padla na to opět plechovka plzeňského ) . Rychle jsme se zušlechtili a s vidinou dobré večeře vyrazili do městečka. Doporučený podnik jsme našli snadno. Usadili jsme se ve velmi příjemné zahrádce a začali studovat jídelní lístek. Ten ještě ušel, výběr dostatečný, ceny běžné, ale horší to bylo s nápojovým lístkem - ceny nabízeného vína se zdály být nehorázné. Také nás trošku pozlobilo, že majitel, který nás tak nadšeně vítal na vodě, nám jen zpovzdáli pokynul a zmizel. Nu, což, zvládneme to. Objednali jsme si jídlo a k němu většinou pivo, jen naše dámy si poručily láhev bílého, která měla stát přes 100 kun. Jídlo bylo vynikající. Ryby a ostatní mořská žoužel chutnaly všem, kdo si dary moře objednali , Markétka s Tomem si pochvalovali extra salát a Ivoš si pochutnal na "mjase na žaru", což byl plný talíř různého masa a klobásky k tomu (to vše za 40 kun). Při placení nás čekalo příjemné překvapení - ceny uváděné na lístku byly zřejmě určeny pro zcela jiné turisty, po nás číšnice požadovala sumy velice přijatelné. Třeba pivo (Ožujsko) zde bylo vůbec nejlevnější - pouhých 9 kun. A navíc - majitel se pochlapil, každému poslal jako pozornost skleničku rakije. Takže jsme zaplatili a zvesela si objednali další rundu nápojů. A došlo opět na  kouřící nekuřáky   :-) Dlouho jsme ale posedět nemohli, rybáři, u jejichž lodě jsme byli vyvázání, vyjížděli na moře ráno ve 3 hodiny, takže nám nezbývalo, než si také přivstat. Takže rychle na kutě.

Dobrou noc.

 Úterý   Středa  Čtvrtek

ZPĚT na úvodní stranu