na malé fotky klikněte - zvětší se

PONDĚLÍ - 3. den

Když jsme se v pondělí ráno probudili, zjistili jsme, že v noci drobet zapršelo. To by až tak moc nevadilo, ale z plachty natažené přes kokpit hrkla voda do zadních kajut a především Haně do tašky s prádlem. Takže měla co sušit. U městského mola provádět ranní očistu skokem do moře není zrovna nejvhodnější a tak se někdo vydal za koupelí do vzdálenějších končin městečka, zatímco ostatní se spokojili s umývadlem v koupelnách na lodi.
V 8:15 jsme odrazili od mola - to jsme ještě netušili, že nás čeká nejakčnější den plavby. Zatím nefoukal téměř žádný vítr. Na motor jsme zamířili průlivem mezi Kaprijí a Kakanem směrem na Žirje . Obepluli jsme jihovýchodní cíp ostrova a z jižní strany našli velmi přijatelnou zátoku - Stupica Mala, kde v 9:30 zavelel kapitán ke spuštění kotvy. V kuchyni se naše dámy zcela překonaly a vytvořily nejúžasnější snídani celého týdne - SLANINA! VEJCE! Mňam Mňam na entou! Mezitím se už proklubalo hřejivé slunce a tak mohla Hana rozvěsit po palubě zmoklé textilie. Po snídani část posádky odplula na člunu ke břehu a napodobujíce horské kozy jali se šplhati do výšin ostrova. Rozumnější  jedinci se spokojili s příjemnou koupelí v klidných vodách zátoky a nerušeným zažíváním ranního kulinářského zážitku. 

V poledne jsme vyrazili ze zátoky a zjistili, že už docela obstojně fouká. Nejdříve naše příď zamířila směrem k Drvenikům , propluli jsme mezi Malým a Velkým a když vítr zesiloval, tak jsme se rozhodli absolvovat přejezd na Vis. Franta s Liborem spočítali vhodný kurz a Krešimir se vydal téměř přímo na jih. Záhy obrysy Šolty a Brače splynuly s pevninou a někde mezi Makarskou a Dubrovníkem zuřila parádní bura. Zesiloval nejen vítr, ale také vlny nabývaly hrozivé velikosti. S této části plavby moc snímků nemáme. Žaludek valné části posádky začal protestovat proti nekonečné houpačce.
 Nicméně to byl krásný zážitek, na zadobok jsme dělali dokonce až 10 uzlů a moře konečně ukázalo, že to, po čem se plavíme, rozhodně není žádný Tálinský rybník. Azurová barva, kterou se Jadran běžně chlubí, se změnila na ocelovou šeď a masy vodstva vyhrožovaly na hřebenech pěnících vln.
 Na Vis jsme se celkem úspěšně trefili a když jsme kolem Baťovy vily proplouvali do chráněné zátoky, docela se nám ulevilo. Chvíli jsme hledali vhodné místo na přistání, ale nakonec jsme zůstali na kotvě. Náročné odpoledne zapůsobilo, po jídle jsme se záhy odebrali na kutě.

Dobrou noc.

Neděle  Pondělí Úterý

ZPĚT na úvodní stranu