Na malé náhledy fotek klikněte, zvětší se do nového okna.
Píše Zdena Kubanová, fotili Zdena Kubanová a František Forman.
Plavba po části Petly
Velkopolské
2018
Při plánování dovolené
s lodí v roce 2018 jsme se rozhodli opět vrátit do našeho oblíbeného Polska a
tentokrát jsme zvolili pro nás nové místo – řeku Wartu. Na internetu jsme viděli
film popisující Petlu („smyčku“) Velkopolskou, jejíž část lze splavit po řece
Wartě a část po řece Notec a několika kanálech a jezerech.
Celý
tento okruh by byl časově náročný, s nutností zdolat množství zdymadel (28), což
představuje při tamním provozním režimu vysoké nároky na čas a zároveň je třeba
počítat i se zpoplatněním proplavení každou komorou ve výši 7,2 zlotých (1 zlotý
= 6,2 Kč).
Pluli jsme opět na naší lodi Swan, což je původně
anglická dvouploutvová kajutová plachetnice, materiál dřevo, upravena na
motorový kajutový člun, délka 5,3 m, motor 5 hp Mercury.
Několik zajímavých
informací o „Velkopolské smyčce“
Velkopolská smyčka se skládá ze tří
propojených vodních cest: Řeka Warta od Santoku do Konina (338,4 km), pak vodní
cesta Warta – kanál Bydgoski (146,6 km) s 12-ti zdymadly a řeka Noteć (205 km).
S pomocí zdymadel překonávají lodě výšku 26,93 m.
Celková trasa
smyčky je tedy dlouhá téměř 690 km a může se plavit z jakéhokoliv místa, kde lze
loď spustit na vodu. Je součástí
mezinárodní vodní cesty E70 Wisła-Odra, která je jediným vnitrozemským
spojením mezi vodními cestami západní a východní Evropy. Trasa smyčky prochází
třemi vojvodstvími – Velkopolským, Lubuským a Kuyavsko-pomořanským.
Na trase smyčky se nachází kanál Bydgoski, který je nejstarším
fungujícícm kanálem v Polsku (1773-1774). Na trase se rovněž nachází jedno z
největších polských jezer Goplo. Voda v jezerech je velmi teplá, protože tvoří
chladicí okruh elektrárny Pątnów-Adamów-Konin.
Den první 16. 7. 2018
Na cestu jsme se vypravili v pondělí 16. července za
příjemného počasí a namířili jsme si to na Wroclaw přes Glucholazy a Nysu. Už
před Wroclawí nastalo zdržení na dálnici způsobené dopravní nehodou a svedením
jízdy do jednoho pruhu, ale naštěstí to netrvalo dlouho a pokračovali jsme dále
do města. Tam však nastalo další zdržení, neboť ulice, kterými jsme měli projet,
byly uzavřeny z důvodu oprav a objížďka nebyla dobře značená. Chvíli jsme se tam
motali, ale nakonec jsme se s pomocí gps dostali na správnou výpadovku a
pokračovali do Nového Města nad Wartou. V podvečer jsme tam dorazili a vyhledali
marínu Černý čáp, kde nebylo živáčka kromě správce. Dohodli jsme se na parkování
auta s vlekem na 14 dní, spuštění a vytažení lodě na slipu mariny, celkem za 163
zlotých a na přespání do druhého dne za 25 zlotých. Spustili jsme loď a strávili
v maríně zbytek dne a noc. K dispozici jsme měli WC a teplou vodu v umyvadle.
Restaurace nefungovala, neboť krom nás tam nikdo nebyl.
Den druhý 17. 7. 2018
Ráno vstáváme do deště. Po ranní hygieně a snídani vyplouváme z maríny a míříme proti proudu Warty na východ. Rychlost proudu je 2,5 – 3 km za hodinu, na hloubkoměru to poskakuje od 0,8m do 2m. Kolem břehů řeky jsou pěkné písčité pláže a i dno je písčité. Stále prší. V 10 hodin potkáváme v protisměru první loď a později ještě dva kajaky.
Místy za silného deště jsme ujeli tento den proti proudu
43 km. Navečer jsme se vyvázali u malé písčité pláže, kde jsme přespali.
Den
třetí 18. 7. 2018
Ráno se koupeme ve Wartě, je to prima, ale začíná drobně
pršet, přesto na lodi panuje dobrá nálada.
Po snídani vyrážíme na další
úsek. Máme v plánu dojet do Konina. Počasí se cestou lepší.
Přes Wartu není mnoho mostů, zato hodně přívozů.
Opět potkáváme loď plující proti nám a hlasitě se navzájem zdravíme, neboť
potkat loď na tomto úseku Warty je vzácnost. Zanedlouho máme po levé straně
marínu Lad, která vypadá moc dobře a máme inspiraci, kde na cestě zpět přespat.
o
Po přestávce na oběd
pokračujeme dál a pozdě odpoledne připlouváme do Konina. Nejdříve jedeme okolo
městského mola, informačního střediska a hospůdek na obou březích.
Po cestě okolo Konina hledáme místo na spaní. Kotvíme kolem
sedmé.
Den čtvrtý 19. 7 2018
Ráno vyjíždíme před devátou ke komoře v Konině. Kousek
před komorou se Warta odklání na východ. U komory je molo, kde kotví polská loď
a majitel se nám hned přestavuje. Jmenuje se Donat. Dovídáme se, že se právě
vrací z jezer za Šlesiňským kanálem, která líčí v superlativech a ukazuje nám
brožurku s mapkami celé Velkopolské smyčky. Takovou bychom potřebovali, ale
Donat tvrdí, že ji nelze nikde koupit. Později zjišťujeme, že se dá pořídit
zdarma v informačním středisku v Konině. Komorník bydlí hned vedle komory a
v deset bude proplavovat. To nestíháme, protože musíme ještě doplnit kanystry
benzínem a nakoupit pečivo. Další proplavení prý bude až v 16 hod.
Donat nás
doprovází do města a ukazuje cestu k benzince, vedle je Lidl. Vše cca 800 metrů
od našeho mola. Nakoupíme potřebné a vracíme se ke komoře. Právě vyjíždí loď a
potom se rozsvítí zelená a my okamžitě vplouváme do komory – měli jsme štěstí.
Začíná pršet a déšť sílí, až leje jako z konve. Ale zato jsme brzy za poplatek
7,2 zlotých proplaveni a můžeme pokračovat po Šlesiňském kanále, který je místy
hustě pokryt vodními rostlinami k další komoře, která ústí do Patnowského jezera
.
První část jezera má hloubku jen 2 až 3 metry a pod hladinou je hodně
trávy, která se nám motá na vrtuli. Plavební dráha není vyznačená, takže musíme
zapnout a zorientovat se dle GPS, hloubka je již 5m a později až 20m, voda čistá
bez rostlin. Přestalo pršet a ukazuje se sluníčko – pohoda. Voda má teplotu 25
stupňů . Elektrárna, která přispívá ke zvyšování teploty vody, je z jezera
vidět. Pokračujeme na Mikorzyňské jezero a cestou už potkáváme lodě. Na 18-tém
km kotvíme na pláži s ohništěm a je tam i dřevo. Opékáme klobásky, které jsme
koupili v Lídlu v Koníně a pozorujeme trénující veslaře. Pohodu narušují rychlé
motoráky s vodními lyžaři, kteří jezdí blízko břehu a dělají vlny až do tmy.
Den pátý 20. 7. 2018
Další den začíná nádherným ránem. Sbalíme se a jedeme dál
kolem loděnic. U jedné je veřejné molo kde se vyvazujeme a snídáme. Plavba je
příjemná, je na co se dívat, na březích pěkné domy a občas vidíme auta na cestě
vedoucí podél břehu do Šlesina. Hloubka je zde až 32 m. Všude podél břehu kotví
lodě. Z některých rezidencí na břehu vede sjížďák z garáže až k vodě. Jsou tu
ale i veřejné sjížďáky a objevili se i labuťě. Chceme se podívat na břeh,
zajíždíme tedy do Šlesinské veřejné maríny. Je nová, s krásným parkem a
koupalištěm, u mola kotví „skromné“ čluníky a dokonce i jeden dvojstěžník.
Jdeme do města, mají to tam moc pěkné. Šlesin je rekreační středisko se
zaměřením na vodní sporty. Je zde kostel, kde sloužil papež Jan Pavel. Hledáme
pekárnu a potom se vracíme k lodi a pokračujeme v plavbě.
Před polednem
připlouváme ke komoře, u které kotví policejní člun – jediný, který jsme za
celou dobu plavby viděli. Chceme proplavit. Řídíme se pokynem na velké ceduli na
komoře, nejdřív troubíme. Mezitím přichází k rybářské loďce u břehu chlapík a
začíná kýblovat vodu z loďky. Na nás nereaguje. My voláme na telefonní číslo
uvedené na ceduli a ukáže se, že tento chlapík je komorník a uvedené číslo je
jeho telefon. Teprve potom nám sděluje, že proplavovat se bude až v 16 hod. To
nám hlava nebere a tak jsme nazvali tuto komoru komorou „U hňupa“. Nicméně máme
času dost a tak se vracíme krátkým kanálem na jezero, vyvazujeme se u břehu,
koupeme se a vaříme oběd. Po chvilce přifrčí komorník na loďce a zřejmě chtěl
přistát na místě, kde stojíme my a chytat ryby, ale má smůlu. Na jezeře je
rušno, řádí tu kluci na vodních skútrech a rychlé motorové čluny dělají vlny,
musím při vaření na lodi neustále držet nádobí na vařiči. Po třetí hodině se
vydáváme opět pomalu ke komoře, která se v 16 hod. konečně otvírá a my
proplouváme. Za komorou je kanál a na jeho konci další komora, kterou se
dostáváme na další jezero – Šlesiňské. Toto jezero sice není tak přívětivé jako
předchozí jezera, písek zmizel a u břehů je bahno a rákosí, zato je tu hodně
vodních ptáků, které jsme předtím neviděli. Často sledujeme potápky a hledáme,
kde se po potopení opět vynoří. Plujeme až do večera a hledáme místo na spaní,
což tady není jednoduché. Na levé straně vypadá břeh slibně, ale po přistání
zjišťujeme, že je tam málo vody a smradlavé bahno, rozhodujeme se tedy, že
zkusíme spát tentokrát na kotvě na protějším břehu. Je tam hloubka 4 m.
Zakotvíme, dáme kafe a uvidíme hejno kačen kousek od nás. Máme hodně suchého
pečiva a zatím jsme kačeny po cestě potkali jen málo a nepodařilo se nám je
nakrmit. Chceme k nim připlout blíž, vytahujem kotvu ale náhle jde lano nějak
lehce, samotná kotva zůstala na dně. Vidět je max. do jednoho metru, takže ji
nevidíme . Škoda. Naštěstí máme na lodi ale ještě jednu. Plujeme tedy dál a
hledáme místo u břehu. Už se začíná stmívat, když zahlédneme vhodné místo, ale
blíže zjišťujeme, že už tam kotví loď. Z Mazurských jezer jsme naučení, že pokud
je na místě u břehu zakotvená loď na spaní, ostatní už tam nejedou. Takže
pokračujeme až do 21.30 hod, kdy konečně nalézáme pěkné místo se stulíkovou
zahradou.
Den šestý 21. 7. 2018
Další den kdy vstáváme za slunečného počasí a po ranních
procedurách míříme dále po Šlesiňském jezeře do města Krušwica. Jezero je stále
stejné s rákosovými břehy a jako první zajímavost se objeví malými žlutými
bójkami vymezené veslařské dráhy cca 2 km před Krušwicí. Dostáváme se na začátek
města, kde je na levém břehu velká loděnice a chystají se tam veslařské závody.
U mola kotví oranžové čluny rozhodčích a na břehu se rozcvičují sportovci.
Nejdříve pokračujeme za most, kde je sice molo, ale zákaz kotvení a uprostřed
jezera je značka zákaz plavby. Přidáváme se za polskou loď, která bez ohledu na
zákaz pluje dál a na další části jezera se vracíme. Objíždíme loděnici z druhé
strany, kde se chystá na vyjížďku velká výletní loď Rusalka a pozorujeme veslaře
připravující se na závody. Je velké horko, do města se nám nechce, takže se
loučíme s Krušwicí a zahajujeme návrat zpět. Cestou potkáváme několik lodí a
také plachetnice. Máme dost času do 16-ti hod., kdy se otvírá první komora na
zpáteční cestě, proto se vyvazujem u mola, které patří k malému kostelíku u
Šlesiňského kanálu. Kolem proletí ve skluzu cca 3m od naší lodi motorák, ještě
že jsme měli fendry dobře umístěné, jinak by to pro nás špatně dopadlo. Někteří
mladí na lodích v těchto místech nejsou moc ohleduplní. Později pomalu
vyplouváme směrem ke komoře a s námi další lodě. U komory ještě čekáme, krmíme a
fotíme labutě s mláďaty. Ve společnosti dalších lodí se proplavujeme dvěma
komorami. Za druhou z nich stále kotví opuštěný policejní člun. Po krátkém
kanále se opět dostáváme na Patnowské jezero, kde jsme třetí den spali. Voda tam
vaří rejděním vodních skútrů a velkých motoráků, které neberou na nikoho ohledy.
Zdá se, že si tady každý dělá co chce a žádná pravidla neplatí. Míříme na
písčitou pláž, u které jsme kotvili na cestě do Šlesiňského kanálu. Sotva se
však vyvážeme, nacpou se vedle nás dvě polské plachetnice a je to opravdu
natěsno. Měníme místo a kotvíme kousek dál u protějšího břehu, kde je klidněji.
Voda má 29 stupňů. Do večera pozorujeme trénující veslaře a divoké motoráky.
Přijíždí další loď a vyvazují se nalevo od nás, ale nemají asi pěkné místo, tak
se přijdou zeptat, zda si mohou postavit za námi na břehu stan. Stavějí ho za
vydatné asistence komárů. Ráno po nich není ani vidu ani slechu. Komáři asi
zvítězili.
Den sedmý 22. 7. 2018
Je krásné nedělní ráno. Po snídani čekáme na jezeře, až
bude vhodná doba na vyplutí do kanálu ke komoře. Pomalu se přemisťujeme do
kanálu, první komora je kousek od jeho ústí do jezera. Vyvazujeme loď na břehu a
obhlížíme kotvící motoráky. Naše lodička vypadá proti jejich velikosti jako
mládě. V 10 hod se komora otvírá. Dostáváme se do Šlesiňského kanálu, který je
doslova „hustý“. Pomalu si razíme cestu vpřed a hustá kaše se za námi zase
zavírá. V komoře v Konině se od komorníka dozvídáme, že Lidl a všechny obchody
jsou tuto neděli zavřené, pokračujeme tedy rychle po proudu dál. Vyvazujeme se
na druhém konci Konina u mola na levém břehu a vydáváme se hledat restauraci.
Cestou se zastavujeme v informačním středisku, kde jsme získali knížečku
s mapami celé Velkopolské smyčky. Potom jdeme na oběd do pěkné klimatizované
pizzerie a je to mňamka. Tento den končíme plavbu v Poličku u Ladu. Marína Lad
je malá a útulná s pěknou hospůdkou, kde podávají nejen nápoje, ale i jednoduchá
jídla. Kotvíme a po pivku jdeme ještě vyhledat benzinku a po cestě obhlížíme
krásné rezidence okolo cesty. Večer ještě posedíme v hospůdce a jdeme na kutě.
V maríně jsme jen my a další zaplachtovaná loď bez posádky. Poplatek je 20
zlotých, k dispozici jsou WC a teplá voda v umyvadle.
Den osmý 23. 7. 2018
Ráno opouštíme marinu Lad a dál po proudu na pláži
snídáme a koupeme se. Voda má 22 stupňů. Slunko od rána pere, zase bude pařák.
Zastavujeme ve městě Pyzdry, kde mají pěkné přístaviště. Jdeme se porozhlédnout
do města a taky nakoupit nějaké pečivo a uzeninu na opečení. Městečko je moc
pěkné, náměstí se stromy a lavičkami ve stínu, míjíme dva kostely a klášter.
Potom pokračujeme po proudu a čas od času zastavujeme u pláže a koupeme se.
Později odpoledne se začínáme poohlížet po nějakém luxusním místečku na spaní
s pláží, ohništěm a dřevem. Už jsme blízko naší „startovací“ maríny. Dlouho nic
vhodného nevidíme, ale nakonec se nám podaří zakotvit u malé pláže, kde je
přesně to, co jsme potřebovali, včetně stínu, který v tom horku přijde vhod.
Večer u ohníčku, s opečenými klobáskami a pivkem z vlastních zásob rychle a
příjemně ubíhá a naposledy se ukládáme ke spánku na řece Wartě.
Den devátý a poslední na Wartě 24. 7. 2018
Ráno brzy vstáváme, chceme vytáhnout loď ještě za ranního
chládku. Balíme a plujeme do maríny Černý čáp. Jsme tam za chvilku, vytahujeme
loď, materiál stěhujeme z lodi do auta a loučíme se se správcem. Kolem deváté už
vyrážíme na cestu k domovu. Čeká nás cca 330 km.
A možná příští rok, zase na
jiném úseku řeky, při příznivém stavu vody, nashledanou Warto !
Další fotky jsou ZDE.