srpen 2010, Franta Forman, Zdena Kubanová a kamarádi Erik a Karel

píše Zdena:

Cesta po Ukrajině na lehokolech

Start:

Penčice dne 30.7.2010 - Erikovým vozem Škoda Favorit (škoda hovoriť) s přívěsem a

střešním nosičem, na nichž byla upevněna čtyři lehokola jsme vyrazili za deště směr

Slovensko přes Makov . Při zastávce v Rožnově už nepršelo. Zkontrolovali jsme

upevnění kol a pokračovali do Šútova, kde je krásný vápencový lom s průzračnou vodou.

V devět večer jsme dorazili do Levoči a posilnili se v hospůdce pivem a kofolou,

následovalo hledání fotbalového hřiště s tribunou na přespání už za tmy, místo

nalezeno, ale brána byla zamčena a proto pokračujeme dál na východ. Nakonec spíme u

benzínky, kde nás inspiroval postavený stan v jejím prostoru, patřící pravděpodobně

bulharskému občanu. Nakonec se přidali ještě Poláci. Máme to 9 km do Košic.

Sobota 31.7.2010

Ráno brzy vstáváme a míříme do Košic a dále na Michalovce už za velkého horka a nebe bez mráčku přijíždíme do Slemenců. Tam na první pokus získáváme místo na zaparkování auta s přívěsem i s kafíčkem a panáčky na uvítanou u skvělé „tety“ , paní Czápové .

Připravujeme kola a vyrážíme k nedaleké hranici s Ukrajinou.

Po odbavení a absolvování rozhovoru se zvědavou celnicí pokačujeme do Čopu (20km). Začíná pekelné horko, teplota se vyšplhala na 33,7 stupňů , po deštivém počasí předchozího dne ani památka. V Čopu vyměňujeme eura za hřivny (kurz 10,21). Na oběd dáváme první boršč na Ukrajině a studený kvas v místní hospůdce. Chvíli se ještě poflakujeme po Čopu

A potom už míříme ven z města směr Kosini (40 km) s několika přestávkami v obchůdcích po cestě a jednou hospůdkou u rybníka ve vsi Velika Dobroň.

Do termálu v Kosini přijíždíme kolem šesté a trávíme tam večer včetně koupání v hnědé vodě dvou malých termálních bazénků.

Neděle 1.8.2010

Ráno vstáváme po šesté, v klidu snídáme, balíme, někteří ještě léčí tělo v termálcích a před osmou vyrážíme na Beregovo. Tropický den. Další zastávka je u pumpy před Beregovem – jíme hamburgery a pijeme pivo. Při teplotě 33 stupňů projíždíme Beregovem a hledáme vinný sklípek a na večer, kde bychom přespali.

Vinný sklípek se nám najít nepodařilo, ale na spaní máme typ od domorodce, který byl na vojně v Mladé Boleslavi. Přes Muževo máme jet do Boršavy a tam má být voda i možnost přespat. Než vyrazíme, jíme výbornou polévku v nesnesitelném vedru v hospůdce v Beregovu. Následuje cesta do Boržavy,kde nakonec nacházíme koupání u řeky stejného jména a tam se skvěle ochladíme i občerstvíme pivem, kofolou, vodou a zmrzlinou. Všude jsou davy lidí, ohýnky s kotlíky, ale mají i studený kvas a chlazené pivo.

Před spaním se ještě vydáváme na maďarskou hranici přes dvě vesnice, za Boržavou plaví pastevci stádo krav.

Na zpáteční cestě dáme pivo a krávy jdou po silnici k domovu. Po návratu k řece čučíme na vodu a taky na dva sebevrahy, které strhl proud skrz jez. Čekáme až davy odjedou, ale potom nemůžeme přesto najít příjemné místo na bivakování a nakonec jedeme kousek po proudu do divočiny a tam skoro za tmy stavíme stany, dáme koupel a zaleháme.

Pondělí 2.8.2010

Ráno vstáváme o půl osmé a začínáme hledat ve vesnici možnost posnídat. V Boržavě se nám to nedaří, jedeme dál směrem na Vinogradovo. Po cestě dáváme koupel v řece Boržavě s příjemně studenou vodou. Snídáme v Bene, ale v obchůdku nic moc nemají k pití. Po snídani pokračujeme na Vinogradovo a obědváme v Viloku hotdogy a pivo. Mají lahvový Staropramen. Ve Vinogradovu hledáme nádraží a čas odjezdu úzkolejného vlaku do Iršavy, jede ráno v osm.

Nakonec se rozhodujeme jet hledat spaní k místním jezerům na sever od Vinogradova. Po vykoupání v „kafi“ se rozhodujeme najít lepší vodu. Domorodka nám radí jet k Boršavě cca 10 km směrem na Iršavu. Po cestě kupujeme špekáčky a ve vsi Veliki Komjati nacházíme pěkné místo na přespání u řeky – opět parádní chladná voda na koupání.

Pečeme buřty a po náletu komárů zalézáme do stanů.

Na místo se ještě přidali projíždějící Poláci.

Úterý 3.8.2010

Supr tropy. Jedem do Mukačeva po hlavní, v první osvěžovně potkáváme Poláky na trekách, kteří jedou z Moldávie.

V hospůdce pánové vzpomínají na Česko.

Potom zdoláváme pár kopečků, na vrcholu jednoho z nich před Mukačevem obědváme v hospůdce šašlik. Po cestě je několik jezer, ale vesměs bahnité, teplé a špinavé. Mukačevo je cca 30 km vzdálené, takže dorážíme chvíli po poledni a míříme na pěší zónu. Teploměr na komputeru ukazuje 40,8 stupňů. Chladíme se zmrzlinou a po částečném zchladnutí vyrážíme na hrad Palanok nahoře nad městem.

Je to pěkná dominanta nad Mukačevem.

Nahoře je pekelná teplota. Místní se tváří, že je příjemných 25. Dva účastníci výpravy se vydávají na prohlídku hradu, ostatní dva se zabývají pivem, posléze vínem u prodejce-domorodce na parkovišti. Je to dezertní Isabela domácí výroby (nic moc) , ale je „cholodnaja“. Při této příležitosti u něj – Jánoše získáváme i laciný nocleh hned pod hradem č.p. 250.

Po ubytování u hostitele na zahradě a vysprchování pod improvizovanou sprchou z hadice a dvojáku žebříku jdeme na jídlo do klimatizované hospůdky naproti , kde se posilňujeme výbornou polévkou soljankou. Je to vývar se dvěma druhy masa + klobásou + olivami (supr).

Po večeři jdeme do města (cca 2 km) pěšky, chladíme se u fontánky na pěší zóně a pomalu se vracíme na spaní se zastávkou na pivo. V noci je stále velké horko.

Středa 4.8.2010

Tento den máme namířeno do Užhorodu. Potkáváme se po cestě s bouřkou, před kterou se ukrýváme pod opuštěnou benzínkou. Naproti je motorest, v poledne přebíháme po dálnici a jedem na boršč. Mezitím se vyčasilo a můžeme pokračovat.

Všímáme si svérázné ukrajinské cyklostezky.

Pokračujeme do Užhorodu.

Před Užhorodem zastavujeme na místě zvaném budinok vina ve vsi Seredne. Jdeme na prohlídku a ochutnávku místního vína. Konečně dobré víno!

Po této příjemné zastávce jedeme do Užhorodu po vedlejší cestě okolo kopců. Těsně před městem se znovu napojujeme na dálnici.

Zatímco Mukačevo (43 tis. obyvatel v roce 2007) je příjemné město, Užhorod (48 tis. lidí) je zhusta vybaveno architekturou typickou pro komunistický režim a není moc malebné, jediná pozoruhodná stavba, která je vidět na hlavní třídě je pravoslavná katedrála.

Po dosažení místa u řeky Už, kde chceme večer přespat, narážíme na společnost cigánů a proto se rozhodujeme hledat jinde.

Po delším ježdění po okrajích města u řeky nalézáme příjemné místo v parku (džungle) u Uže a vracíme se ještě do města nakoupit jídlo a duchy pro Karlovy ženy doma. Večer se koupeme ve skvěle chladné vodě, která je ještě čistá. Teprve druhý den zjišťujeme, že park, do kterého nás předchozí den posílal místní občan přespat skutečně existuje o cca 1km dále, ale nelitujeme, z parku je to dál k vodě.

Čtvrtek 5.8.2010

Vstáváme brzy a koupeme se v řece Už, která se přes noc zakalila a zvýšila se její hladina – dorazily vody z bouřky předchozího dne. Balíme a vydáváme se pomalu na hraniční přechod se zastávkami na pivo a jídlo.

Na hranicích výslech ukrajinské celnice, ale pokračujeme v pohodě, jen Karel musel vyhodit jogurt. Mléčné výrobky se z Ukrajiny nesmí vyvážet.

Kolem poledne jsme u paní Czápové ve Slemencích.

Povídáme si s ní a její dcerou Zuzkou, která je u ní na návštěvě se svými dvěma malými kloučky. Obě jsou skvělé hostitelky a před rozloučením dostáváme kontakt na obě:

Czapová Júlia

Velké Slemence č. 11

Tel. : 056/6380335

Ignáczová Zuzana

Ruská ř. 156

Tel.: 0905/390692

Máme zase přijet.

My pokračujeme stejnou cestou jako jsme sem minulý týden přijeli a na večer zastavujeme v Šútovu, u lomu s krásnou smaragdovou vodou. Parta lidí tam cvičí psy záchranáře a trénují tam plavci. Po vykoupání nalézáme příjemné místo na spaní před domem jednoho domorodce.

Už tam bivakují dva manželé Slováci. Jdeme na večeři do motorestu u hlavní cesty:

1 x zelnice (kapustnica) , 1 x fazolačka, 2 x segedínský guláš se čtyřmi, 1 pivo a 1 kofola stojí 12 €.

Venku začínají útočit komáři, jdeme ještě chvíli k vodě s úmyslem zastavit se na pivo, ale po setmění je vše zavřeno. Přesto že jsou prázdniny a doba dovolených, všude je vylidněno, jen u vody stanuje na divoko pár lidí. Komáři žerou, jdeme spát.

Pátek 6.8.2010

Ráno balíme naposledy stany a jedem do Prosenic, kde vystupuje Karel a jede po ose v hustém dešti do Kozlovic, kde bydlí. Nás Erik veze do Penčic přes Buk a Sobíšky – v poledne jsme doma.