Pepa "Česlo" Fabiánek


* 18. 5. 1952

† 15. 7. 2019

Nekrolog

Když jsem v polovině 90. let přišel do jachťáku, tedy do Jachetního oddílu TJ Sokol Letovice, Pepa byl už zasloužilým členem a funkcionářem. Dělal pokladníka a protože tehdejší předseda Karel Hoder neměl na vedení oddílu dost času, tak Pepa vykonával také velkou část administrativní činnosti. Tehdy byla ještě výpočetní technika v plenkách a tak třeba pozvánky na členskou schůzi Pepa ručně vypisoval na 70 korespondenčních lístků, včetně adres. Když jsem po čase převzal funkci Karla Hodera, žasl jsem, jak pedantsky a přitom přehledně vedl Pepa účetní knihy; jednou jsme připravovali podklady pro pravidelnou návštěvu u předsedy TJ, který kontroloval naše hospodaření a já jsem dlouho pomáhal Pepovi hledat chybu, díky níž v součtech chybělo tuším 70 haléřů. Tehdy byla práce funkcionářů hodně náročná na čas, Excel, Word, nástroje hromadné korespondence, emaily - to vše přišlo až později. Přesto třeba Armín Ahne jako správce areálu naprosto přesně věděl, která loď v areálu komu patří - a že těch lodí tehdy také nebylo málo...
Pepa byl všeuměl, jeho zručnost a zkušennosti nástrojáře poznaly generace našich členů. Stavěl a opravoval WS plováky, šil plachty, vyráběl a vylepšoval součásti takeláže, upravoval stěžně a zhotovoval trapézy podle speciálních přání surfařů. I když u toho třeba brblal, tak nikomu neodmítl pomoc, nebo aspoň odbornou asistenci.
Pepa byl všestranný také jako jachtař. Těžko dnes říct, jestli ho víc bavily rychlé skluzy s Fireballem a kvalitním kosatníkem, nebo technicky náročná jízda na WS - tehdy se začaly objevovat a stavět "kraťasy", které chyby v rozbitém větru neodpouštěly. Jezdit na pohodlnějších Windglyderech považoval za změkčilost...
Z lodí Pepovi nejvíc sedl Fireball, ale nastrojil i Finna, Vauriena a jako kosatník hostoval na mnoha dalších plavidlech. Halasné výměny názorů večer na terase Svitavice, v Lazinově, nebo při výjezdech na Nové Mlýny, patřily k úspěšnému završení dobrého, větrného dne. Historky třeba z divokých půlnočních návratů přes zamlženou hladinu Křetínky budou alespoň v mé paměti setrvávat napořád.
Pepa jezdit uměl a rád své zkušenosti předával dalším. Odešel kamarád a já doufám, že tam někde u nebeských bran opět najde posluchače, kteří si vyslechnou jeho již proslulé: "To neřeš, teprve až pochopíš že..."
Odešel kamarád a s ním také pomalu odchází éra, ve které se méně spěchalo, lidé měli víc času na sebe a své bližní a když se surfovalo, tak na hladinách přehrad, jezer a moří. Asi nejsem sám, kdo na Pepu a jeho dobu rád vzpomíná.

Petr Hanáček
Boskovice 19. 7. 2019